Pracujete v hodinách zeměpisu s Google Earth? Je nejvyšší čas začít. A pokud se chcete dozvědět více o této onlineové aplikaci, neměl by vám uniknout tento článek Jiřího Donáta:

Boj o internet: Virtuální zeměkoule změní web.

Když v roce 1990 vznikal World Wide Web, těžko si mohl někdo představit, jak úspěšná a univerzálně používaná služba se z něj stane. Dnes, po pouhých 16 letech existence, na webu najdeme téměř všechny informace, které ke svému životu potřebujeme: počínaje firemními prezentacemi a konče širokou nabídkou pro vzdělávání a volný čas. A přesto je tato technologie stále ještě na hony vzdálena ideálu. Dnešní web je totiž příliš složitý a málo intuitivní a práce s ním je daleko od přirozených úkonů, které člověk běžně dělá. Nemluvě o tom, že používání webu vyžaduje relativně velkou míru znalostí: počínaje gramotností a konče uměním pracovat s vyhledávači.

Dnes již ale technologie pokročila natolik, že je možné přejít i k přirozenějšímu způsobu sdílení informací. Není pochyb o tom, že touto budoucí platformou se stane některý z projektů virtuálních zeměkoulí. Ty totiž nabízejí stejně přirozený pohyb v informacích, na jaký jsme zvyklí při vyřizování záležitostí v našem reálném světě. Není také pochyb o tom, že tato změna bude znamenat podobný přelom, jaký představoval v počátku devadesátých let samotný web.

PROSTOROVÁ ORIENTACE MÍSTO TEXTU. Schopnost orientace v prostoru je pro lidi rozhodně starší, a tedy i více zažitá, než orientace v textu. V prostoru se lidstvo pohybuje po celou dobu své existence a pohybovali se v něm i jeho předkové. Z tohoto důvodu jsme k práci s informacemi uspořádanými v prostoru vybaveni určitě lépe než k práci s informacemi uspořádanými jiným způsobem.

Užitečnost prostorového vyhledávání informací je navíc o to větší, že většina informací je obvykle přirozeně spjata s nějakým konkrétním místem. Vývoj proto bude směřovat k jednotící platformě, která bude co nejvíce připomínat svět, ve kterém žijeme.

Nejedná se přitom o žádnou fantazii: přesně tímto směrem se již ubírá několik významných projektů. Dva z nich mají jako želízka v ohni dvě největší softwarové firmy, Google a Microsoft, třetí z nich je nekomerčním projektem amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku.

GOOGLE EARTH vznikl z produktu Earth Viewer, vyvíjeného firmou Keyhole od roku 2001. Po odkoupení této firmy firmou Google v roce 2004 byl produkt přejmenován na Google Earth a jeho klientská aplikace byla dána uživatelům k dispozici zdarma.

Za touto aplikací stojí informace o zemském povrchu. Většina povrchu Země je pokryta s rozlišením aspoň 15 metrů; v některých městech (zejména ve Spojených státech) je však k dispozici rozlišení až 15 cm. Systém je koncipován jako trojrozměrný - kromě pohledu kolmo dolů je možné pohled uživatele natáčet i do stran a vidět tak profil terénu. K tomu systém obsahuje výšková data z digitálního modelu terénu NASA Shuttle Radar Topography Mission, který byl navíc v listopadu 2006 doplněn podrobnějším modelem DEM (Digital Elevation Model). Díky těmto datům je možné vidět plasticky nejen pohoří (např. Mount Everest), ale zvýší se i realističnost zobrazení měst. Pro další zvýšení realističnosti jsou některá města (v současné době 38 měst z USA a Japonska) vybavena trojrozměrnými modely budov, které se pak zobrazují v barvách šedi.

Aplikace je vybavena vyhledáváním a je kombinována s podrobnými mapami; v rámci Spojených států funguje vyhledávání na úrovni domů s číslem popisným, poslední dobou se ale možnosti vyhledávání zlepšují i v Evropě.

UŽIVATELSKÝ OBSAH. Nejzajímavější na projektu ale je, že Google k němu od začátku přistupuje jako k platformě, umožňující uživatelům umístit na virtuální zeměkouli jejich vlastní obsah. Základním a nejjednodušším nástrojem jsou geografické značky, které může na různá místa zeměkoule přidávat jakýkoliv uživatel, a v rámci těchto značek (placemarks) zveřejnit informace relevantní k danému místu. V březnu 2006 zakoupil Google firmu Last Software i s jejím produktem SketchUp. Pomocí tohoto softwaru je možné vytvářet a umísťovat na zeměkouli trojrozměrné objekty. Je tak možné "postavit" si svůj vlastní dům, nebo i celou vesnici či čtvrť a budovat tak vlastně své virtuální bydliště.

SPLYNUTÍ S WIKIPEDIÍ. V prosinci 2006 přidal Google do produktu novou vrstvu, tzv. "Geografický web". Tato vrstva se standardně zobrazuje všem uživatelům a obsahuje informace z encyklopedie Wikipedia a platformy pro sdílení fotografií Panoramio.

Online encyklopedie Wikipedia má ve své anglické verzi přes 1,5 milionu hesel, z nichž velká část je vztažena k určitému místu (informace o městě, významné stavbě, přírodní památce či zajímavosti). Na místě, kde je informace lokalizována, se pak automaticky objeví ikona Wikipedie a po kliknutí na ni i příslušný článek. Integrace s Wikipedií projekt Google Earth výrazně obohatila. Již předtím sice měli uživatelé k dispozici například vrstvy National Geographic Society, Discovery Communications či United Nations Environment Programme; obsah Wikipedie je však nesrovnatelně obsáhlejší.

FOTOGRAFIE. Zajímavá je i druhá přidaná aplikace, Panoramio. Jedná se o platformu pro sdílení fotografií, kterou vyvinuli ve svém volném čase dva španělští podnikatelé. V této aplikaci dostává každý uživatel zdarma 2 GB místa a jednoduchý nástroj, který fotografie umístí na konkrétní místo prostřednictvím aplikace Google Maps. Za rok fungování vložili uživatelé do systému 50 tisíc fotografií, po zahrnutí do Google Earth (loni v říjnu) však začal počet fotografií přibývat tempem 10 tisíc fotografií denně.

ODPOVĚĎ MICROSOFTU. Google má v této chvíli náskok, ale ani jeho hlavní konkurent Microsoft nespí. Jeho platforma se nazývá Windows Live Local (dřívější název Microsoft Virtual Earth). Také zde jde o zdarma nabízenou mapovou službu. Byla zprovozněna v prosinci 2005 jako nástupce dřívějších služeb Microsoft MapPoint and TerraServer. Zahrnuje názvy ulic, vyhledávání cesty mezi danými body, informaci o aktuálním provozu a satelitní fotografie. V květnu 2006 přidala firma Microsoft do této služby také "ptačí pohled" na několik hlavních měst v USA a Anglii. Jde o letecké fotografie s vysokým rozlišením, které jsou snímány nikoliv kolmo na zem, ale z úhlu. Díky tomu jsou vidět aktuální fasády domů a pohled na vybraná města je tak mnohem bližší realitě. V listopadu 2006 přidal Microsoft také "3D" pohled - od této chvíle je možné mapy natáčet, podobně jako v Google Earth, čímž se v nich objeví profil terénu a plastické trojrozměrné objekty. Pohyb v mapách pak velmi připomíná pohyb v reálném světě, což je velmi užitečné například při plánování cesty v neznámém městě. Takto detailně zpracováno je ale prozatím pouze 21 měst.

NASA WORLD WIND. Oba zmíněné projekty jsou Closed Source - takže software, mapy, plány ulic, fotografické snímky i 3D objekty jsou vlastnictvím jejich provozovatelů. V této významné oblasti ale existuje i kvalitní open source projekt. jmenuje se NASA World Wind a je postaven na satelitních snímcích NASA. World Wind byl původně zamýšlen jako vzdělávací produkt; díky tomu obsahuje kromě Země i trojrozměrný model Měsíce, Marsu a Venuše (připraven je též Jupiter a jeho měsíce Ganymedes, Europa a Callisto).

World Wind je z uživatelského pohledu i ovládání velmi podobný Google Earth. Zvolenou planetu je možné libovolně natáčet, přibližovat a oddalovat. Nejzajímavější objekt - Země - obsahuje 5 milionů geografických značek, politické hranice a další lokalizované údaje. Microsoft navíc dovolil tomuto projektu zahrnout (s podmínkou nekomerčního použití) i data ze svého projektu Virtual Earth. S výjimkou polárních oblastí je tak celosvětově k dispozici rozlišení 15 m; většina Spojených států je pokryta s rozlišením 1 m, a v městských oblastech dokonce s rozlišením 25 cm. Celkový objem dnes dostupných dat dosahuje 4,6 TeraByte.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VLASTNOSTÍ PROJEKTU NASA World Wind je jeho otevřenost. Umožňuje prohlížet mapy a další obrazový materiál na internetu s využitím Open Geospatial Consortium Web Map Service (mezinárodní standard pro vytváření digitálních map, nyní jej podporuje i Google Earth); dále umožňuje importovat soubory ESRI (populární formát v oblasti geografických informačních systémů) a importovat geografické značky kml/kmz (Keyhole Markup Language) používané v Google Earth. Všechny značky vytvořené pro Google Earth tak mohou být transparentně převedeny i do World Wind. Díky své otevřenosti tak projekt profituje i z popularity ostatních geografických systémů. Navíc má tu výhodu, že se jedná o Open Source - již dnes vznikla díky práci vývojářské komunity řada užitečných plug-ins a add-ons, která je rozsahem srovnatelná s rozšířeními populárního internetového prohlížeče Firefox.

KTERÝ SYSTÉM SE PROSADÍ? Kromě počtu funkcí, kvality zobrazení a celkového konceptu platformy bude o úspěchu určitě rozhodovat zejména otevřenost systému a užitečnost aplikací, které nad touto platformou vzniknou. Situace velmi připomíná boj o prosazení operačního systému, který se na přelomu 80. a 90. let minulého století vedl mezi systémy Microsoft Windows a OS/2. Tento souboj nakonec rozhodli vývojáři - prosadil se produkt, pro který vzniklo více aplikací, a který se díky tomu stal pro uživatele užitečnější. Podobně se prosadí ta platforma webu, která získá více uživatelů, a díky nim i více zajímavých dat. Ve hře je přitom hodně.

JAKÝ BUDE OBCHODNÍ MODEL VIRTUÁLNÍ ZEMĚKOULE? Vlastník platformy má obrovské možnosti svoji roli zpeněžit. Už dnes si můžeme v beta verzi Windows Live Local povšimnout například bannerů, které se volně vznášejí v prostoru. Podobně jako se budují skutečné billboardy v našem fyzickém světě, je možné do světa virtuálního umísťovat nejrůznější reklamní objekty, které navíc mohou být přímo propojeny s možností například zatelefonovat inzerentovi, samozřejmě zdarma.

Možnosti zde ale nekončí. Vlastník platformy může rozhodovat o tom, jaká informace a v jaké chvíli se bude uživatelům standardně zobrazovat. "Pozemky" na virtuální zemi tak bude možné zpeněžit přinejmenším stejně dobře, jako pozemky skutečné. Chystáme se na cestu do San Francisca? Již při nejhrubším přiblížení na toto město se nám může zobrazit reklama řetězce restaurací, který si zaplatil balíček platinového sponzora. Při bližším přiblížení se pak mohou zobrazit sponzoři "zlatí", jejichž ikonky mohou být navíc multimediální, snadno rozpoznatelné od firem, které jsou v mapě umístěny zdarma. Možností je nepřeberně a zisk z "parcelování" nové webové platformy jistě převýší zisk z parcelování těžebních pozemků v době zlaté horečky poloviny 19. století.

JIŘÍ DONÁT, Capgemini

Platformy "nového webu"
Google Earth
http://earth.google.com

Windows Live Local
http://local.live.com/

NASA World Wind
http://worldwind.arc.nasa.gov/

Zdroj: ihned.cz

Windows a Linux. Kompatibilní!

Nepřehlédněte tuto zásadní zprávu:

Otevřený software Linux od americké společnosti Novell má být kompatibilní se svým konkurentem, operačním systémem Windows od Microsoftu. Společnosti se na tom dohodly ve čtvrtek. Pro Microsoft je to tento týden, po dohodě s firmou Zend, již druhá aliance se společností nabízející software v rámci otevřené platformy, předtím se přitom firma Billa Gatese snažila tyto konkurenty odstraňovat z cesty.

"Uznáváme, že otevřený software hraje v našem odvětví důležitou roli a že tu už zůstane," řekl hlavní právník Microsoftu Brad Smith. Microsoft v rámci dohody se svým někdejším velkým konkurentem zajistí podporu a technologii, která dovede oba systémy ke vzájemné kompatibilitě. Firma také souhlasila s tím, že nebude vůči zákazníkům operačního systému Suse Linux od Novellu uplatňovat své patentové nároky.

Zdroj: http://ihned.cz

Článek: Nová wiki-encyklopedie bude se zárukou

Nová encyklopedie, zdarma dostupná každému uživateli internetu a přitom s ověřenými informacemi, zahájila zkušební provoz.

Projekt připomíná proslulou internetovou encyklopedii Wikipedia, avšak má se od ní podstatně lišit přístupem.

Zatímco ve Wikipedii může heslo napsat a upravit prakticky úplně kdokoli, v novém projektu budou mít psaní hesel povoleno jen autoři registrovaní pod skutečným jménem (ne pod pseudonymem) a dohled nad konečnou verzí informací budou mít uznaní odborníci. Měla by se tak výrazně zvýšit důvěryhodnost zveřejněných dat.

Nový projekt nese název Citizendium, čili "občanská příručka" a u jeho zrodu stojí Larry Sanger, který byl ostatně i jedním ze zakladatelů Wikipedie. Později však odešel a stal se jejím kritikem.

Celý článek najdete na http://aktualne.centrum.cz/veda-a-zajimavosti/ze-sveta/clanek.phtml?id=275382

Zajímavost Apple v Anglii druhý

Apple se stal díky silnému prodeji MacBooků dodavatelem číslo 2 na školním trhu v Anglii. Předběhl i společnost Dell, kterou odsunul na třetí místo. Apple má podle agentury Gartner 14,7% na celkovém trhu počítačů ve školství (mimo serverového trhu).

Na prvním místě je stále společnost Research Machines s 34,9%, druhé místo patří Apple Computers se 14,7% následuje Dell s 14,1%. Čtvrté místo patří společnosti HP s pouhými 7,7%.

Zdroj: http://appleinsider.com

Článek: Gordický uzel školství

Nad aktuálními otázkami školství a vzdělávání v ČR se v Ekonomu 
zabývá Ladislav Šafránek:

Největším bohatstvím společnosti je vzdělaný člověk. Otázkou je, jak s tímto kapitálem hospodaříme, jaké podmínky pro růst vzdělanosti vytváříme. Jde o dvě základní linie: o individuální investici člověka, odrážející míru jeho odpovědnosti za vlastní budoucnost, a o investici společnosti, vyjadřující strukturu jejích potřeb a společenské poptávky. V obou liniích prokazatelně, i když pro veřejnost více či méně utajovaně výrazně zaostáváme za potřebami 21. století.

Za jednu z rozhodujících příčin pokládám absurdní konkordát recidivy socialistického paternalismu (konservace bezplatného vysokoškolského studia byrokratickou redistribucí prostředků společnosti ve prospěch menšiny), a bezkoncepčního, téměř absolutního liberalismu (akcentace svobody volby a možnosti obsahově i časově neomezeného studia). Důsledkem je, že část populace získává pro další život mimořádnou rentu v podobě výrazně vyššího materiálního i sociálního statusu bez individuální ekonomické participace. Za druhé rostoucí plýtvání společenskými prostředky nadprůměrně vysokým podílem těch, kteří vysokoškolský diplom nezískají (trojnásobek proti Finsku). Za třetí jde o "nadprodukci" nedovzdělaných "manažerů", ekonomů a právníků, absolventů "mediálních věd" apod. při kriticky rostoucím nedostatku vysoce kvalifikovaných inženýrsko-technických kádrů.

...

Forem může být řada. Jako efektivní se jeví diferencované "odložené školné", splatné absolventem procentem z nadprůměrných příjmů. Při doplnění nízko úročitelnými půjčkami a promyšlenou komerční spoluprací vysokých škol s firmami s aktivním podílem studentů, by nenarušovalo sociální kohezi, naopak. Výrazně by se zvýšila uvážlivost při výběru studijních oborů, zájem o obory s přímou vazbou na budoucí pracovní uplatnění i odpovědné finanční chování po dobu studia.

Celý článek najdete zde.

iEARN - kolaborativní projekty

iEARN je velkou neziskovou organizací s celosvětovou působností, který byla založena v roce 1988. Umožňuje učitelům a mladým lidem efektivně využívat internet a další technologie k projektům spolupráce škol, které posilují vzdělávání a povědomí o občanských svobodách a demokracii vůbec

Zde je ukázka z newsletteru této organizace. Pokud vás některá z aktivit osloví, neváhejte a napište učitelům či koordinátorům těchto projektů.

Registrovat se můžete na stránce:
http://www.iearn.org

Projekt online kuchařky
Studenti představují recepty na typická jídla ve svých zemích, uvádějí také informace o původu jednotlivých ingrediencích a receptů a seznamují s nimi své kolegy z jiných zemí zapojených do tohoto projektu. Často také seznamují o příbězích či legendách, které se vztahují k těmto jídlům. Projekt této třídní aktivity zahrnuje vedle “Online kuchařky” také diskusní fórum, ilustrace stejně jako materiály k zamýšlenému knižnímu vydání “Studentské mezinárodní kuchařky”.
http://www.iearn.org/projects/foods.html
Kontaktujte Billa Belseyho z Kanady.

Projekt občanství budoucnosti
Studentská aktivita, která podporuje občanskoprávní dovednosti jak na úrovni komunální, tak i mezinárodní. V časovém období půl roku se studenti intenzívně seznamovali s právem, volebními systémy a vládní politikami ve svých vlastních zemích, přičemž na základě těchto znalostí vytvořili výukový objekt, který umožňuje procvičit si základní občanská práva běžná v demokratických zemích: zaregistrovat se ve volbách, sestavit volební kandidátku, napsat dopis vládním činitelům či komunálnímu zastupitelstvu apod.
Pro více informací kontaktujte Britni Stinsona z USA www.iearn.org/projects/futurecitizen.html

Malí výzkumníci
Děti se v tomto projektu seznamují s pokusy stejně jako s hrami, které jim umožní pochopit některé z přírodních zákonů. Děti pak společně s učiteli vyhodnocují výsledky jednotlivých experimentů a učí se je správně popisovat - výsledky si pak vyměňují s využitím ICT s partnerskými školami.
Ewa Kurzak , Halina Bednarz , Sylwester Strzelec Polsko.
http://www.iearn.org/projects/littleexplorers.html

Machinto
Tento projekt je inspirován knihami 'Machinto' a 'They Still Draw Pictures,' které přinášejí obrázky dětí vytvořené ve době válek. Děti se jeho prostřednictvím mohou seznámit, k jakým válkám v nejrůznějších částech světa došlo po atomových výbuších v Hiroshimě a Nagasaki. Na příkladu malého ptáčátka, které prochází válečnými hrůzami (motiv z knihy Machito), se seznamují s tím, jak válka postihla děti jejich věku. Součástí projektu je diskuse s dětmi, kteří kreslí obrázky na náměty, jak by malému ptáčátku a jeho dětským kamarádům mohly pomoci. Výsledkem projektu bude obrázková knížka, vzniklá z obrázků dětí z různých zemí.
Jennifer Geist (USA), Yoko Takagi (Japonsko).

Made in Europe
Tento projekt začínají žáci tím, že se pokusí odpovědět na jednu jedinou otázku: “Co pro mě znamená Evropa a moje země?” To je vlastně první bod z šesti dalších, které pomáhají dětem poznat, co je to Evropa a Evropská unie. Zúčastnit projektu se mohou jak třídy či skupiny dětí, tak i jednotlivci. Učitelé pak mají možnost uspořádat virtuální vyučovací hodiny pro ostatní, ve které na základě odpovědí svých žáků představí svou zemi.
Marleen Spierings z Nizozemí.
http://www.iearn.org/projects/madeineurope.html

Mnoho tváří chudoby a bezdomovectví
Tento projekt zahrnuje i přístup do onlineového prostředí, ve kterém se shromažďují fakta a zejména náměty související s chudobou a způsoby boje proti ní v různých částech světa.
Michelle Speight , Calgary Board of Education, Kanada.
http://www.iearn.org/projects/facesofpoverty.html

Rozvojové cíle milénia – s vaším hlasem
Projekt Rozvojové cíle milénia byl spuštěn v roce 2000 při příležitosti významného summitu Organizace spojených národů (United Nations Millennium Summit), kde se setkalo 189 hlav států a vlád. Projekt seznamuje s jednotlivými body summitu a zpřístupňuje a rozvádí řadu myšlenek, které na něm zazněly.
Muhammad Salman, Maria Mirza, Naila Khan - Pakistan, Nuria Peguero - USA, Mostafa Nejati - IRAN, Amanda Albuquerque - Brazil. Contact Muhammad Salman in Pakistan .

Zdroj: Brigitte Parry, BULLETIN EUROPEAN SCHOOLNETU PRO UČITELE #117

Klaus vs. Zlatuška

Dnešní příloha Lidových novin Akademie přináší dva pozoruhodné články. První je polemika senátora Jiřího Zlatušky s manipulativním rozhovorem prezidenta Klause, druhý je článek Radky Kvačkové o čerpání peněz z fondů EU určených na vzdělávání.

Zlauškova polemika nese příhodný název, který není třeba dlouze komentovat: Základní neznalost pana prezidenta.

Za „prázdná slova“ označil prezident republiky Václav Klaus termíny „vzdělanostní společnost“ a „znalostní ekonomika“. Termín „znalostní ekonomika“ není přitom mezi ekonomy věnujícími se vztahu vzdělání, výzkumu a inovací a ekonomické výkonnosti neobvyklým.

Věnují se mu práce, které vydává americký National Bureau of Economic Research (NBER) nebo Institut ekonomie Harvardovy univerzity. To jsou publikační řady, do kterých přispívá i řada nositelů Nobelových cen za ekonomii.

Václav Klaus nepochybně výše zmíněné série ekonomických publikací zná. Když před šesti lety polemizoval s termínem „nová ekonomika“, tvrdil mimo jiné, že „pozorně přečetl“ anotace prací za jedno čtvrtletí, ale tento termín tam nenašel. Ve skutečnosti tento termín měla v tomto vzorku přímo v názvu práce s číslem 7479.

Tvrzení Václava Klause je zkrátka dobré si důkladně ověřit, protože jeho schopnost manipulace skutečností ve prospěch toho, co chce předvést, se zjevně nezastaví před ničím.

Nejinak je tomu s prezidentovými úvahami na téma: vysokoškolské vzdělání za každou cenu?

Již práce vydané v NBER před několika lety obsahují analýzy ukazující, že prodloužení průměrné délky školní docházky o jeden rok, což by se týkalo vysokých škol, by ve Spojených státech mohlo znamenat zvýšení tempa růstu o 6 až 15 procent.

Velmi průkazné údaje o kvalitativní odlišnosti přínosu vysokoškolského vzdělání přináší nedávná práce ze série NBER ze srpna 2006 (Susana Iranzo and Giovanni Peri (2006): „Schooling Externalities, Technology and Productivity: Theory and Evidence from U. S. States,“ NBER Working Paper 12440), jež na empirických datech dokazuje výrazný rozdíl mezi tradičními a moderními technologiemi i význam úrovně vzdělání pro jejich zvládnutí. Ukazuje se, že u pracovníků, kteří mají pouze středoškolské vzdělání, nezpůsobuje přechod od tradičních technologií k moderním změnu, zatímco lidé s vyšším vzděláním si osvojují pokročilé technologie a mají prospěch z vyšší soukromé i společenské návratnosti s nimi spojené. Pozitivní společenské dopady efektivnějších technologií jsou proto spojeny výhradně se vzděláním vyšším než maturitním.

Analýza empirických údajů ukazuje, že pozitivní přínos pro americkou ekonomiku plyne výhradně ze zvyšování počtu absolventů vysokých škol, nikoli maturantů. Zlom v důležitosti vysokoškolského vzdělání nastal v americké ekonomice na konci 80. let. Do té doby bylo možné vystačit s obecnou tezí o důležitosti vzdělání, ale předpokládat víceméně spojitý efekt vyššího vzdělání na vyšší příjmy.

Během posledních dvou až tří desetiletí to však již neplatí. Do dvanácti let školní docházky je téměř jedno, jakým vzděláním člověk prošel, teprve léta vysokoškolského studia hrají roli.

Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že příjmový přínos vysokoškolského vzdělání vzhledem ke středoškolskému je u nás zhruba na 80 procentech, což podle mezinárodních srovnání dobře odpovídá Spojeným státům, nikoli třeba prezidentem uváděné Francii.

Totéž platí o výrazně menší nezaměstnanosti absolventů vysokých škol ve srovnání s absolventy nižších stupňů škol.
Všechny tyto konkrétní argumenty jsou ale zbytečné ve srovnání s tím nejdůležitějším: O studium vysokých škol mají naši maturanti enormní zájem a není na prezidentovi ani na někom jiném, aby jim vnucoval představu, že je to zbytečné a že kapacity vysokých škol se poptávce uzpůsobovat nebudou. K takovému závěru není třeba ani kdovíjak sofistikovaných ekonomických analýz.

Počet vysokých škol u nás také není nijak ohromující a ani vysoké školy v každém okresním městě není třeba se bát.

Nabízím jednoduché srovnání: Vezmeme-li celek okresů Brno-město a Brno-venkov, jedná se o celek s 540 tisíci obyvateli převyšující asi o 80 procent počet obyvatel Islandu. Na Islandu mají přitom 8 vysokých škol (mívali dokonce 9), v uvedených dvou brněnských okresech je jich 12, zatímco v poměru k počtu obyvatel bychom mohli očekávat 14.

Považuje Václav Klaus českou populaci za natolik duševně méněcennou ve srovnání s Islanďany?

Kromě toho bych chtěl říci: Rozhovor s prezidentem na téma vzdělávání se původně objevil v Časopise Učitelský zpravodaj.

Polemika, která by nestála na hliněných nohou, by se však měla objevit v odborné publikaci, doprovázena standardním ekonomickým a matematickým aparátem.

Václav Klaus se místo toho rozhodl pro firemní časopis „Učitelský zpravodaj,“ který Scio na svých stránkách označuje za „noviny plné informací, nápadů do praxe a zábavy určené všem učitelům.“

Doufejme, že navzdory autoritě prezidentova postavení učitelé jeho výroky pochopí výhradně jako zábavu, nikoli jako informace.

(Zkráceno. Text celého článku najdete zde.)

Radka Kvačková pro svůj článek zvolila lehce bulvární titulek EU nám hodila vola, pozor, aby nezasmrád'.

Jestliže se v souvislosti s českým školstvím mluvilo o nedostatku učitelů, teď tu máme nový problém: nedostatek lidí, kteří dovedou utratit evropské peníze.

Poněkud překvapivý problém má před sebou Česká republika v oblasti vzdělávání: Dostane tolik peněz, že bude mít co dělat, aby je smysluplně utratila. Evropská unie nám hodila vola. Teď se sbíhají dravci, aby mu vyklovali játra a oči. Vůl je ale velký a zůstane tam ležet dál, protože zpracovat ho není jednoduché. Mohl by i zasmrádnout.

Česká republika dostane v příštích sedmi až devíti letech z Evropy obrovskou finanční injekci na vzdělávání. Zatímco 68 miliard korun na investice bude umět vstřebat velmi snadno (jenom vysoké školy mají už teď připravené projekty na výstavbu a vybavení dokonce za 70 miliard), další, skoro stejně velká částka, se nedá proinvestovat v betonu a přístrojích. Je určena na záležitosti méně hmotné a hůře uchopitelné, jako je třeba vzdělávání učitelů, tvorba nových oborů a programů, vytváření metodických projektů a podobně.

Aby bylo jasno: Tyto peníze nelze použít na takové věci, jako je třeba navýšení základních platů učitelů. Není totiž přípustné dotovat s jejich pomocí nic, co je možné financovat v rámci „běžného“ státního rozpočtu. Abychom je získali a aby přinesly užitek, je nezbytné pracovat s vizemi, umět je pojmenovat a zařídit, aby byly realizovány. Ovšemže v rámci přísných evropských pravidel a se znalostí byrokratické „ptydepe“. Budeme to umět?

....

Není pochyb, že velká část z nich se bude muset koncipovat centrálně, tedy nejspíš na ministerstvu školství, v případě celoživotního vzdělávání možná na ministerstvu práce a sociálních věcí.

Podle toho, co naznačila nová ministryně školství Miroslava Kopicová, není vyloučeno, že jedním z centrálních projektů bude větší „nákup“ zahraničních lektorů pro výuku cizích jazyků.

S dalšími nápady by měly chodit kraje, školy, ale také další subjekty, státní i soukromé. Ministerstva by měla dát dohromady skupinu odborníků, která lidem z terénu s přípravou potřebných projektů pomohou.

Jedna věc je ale zřejmá: těch lidí nebude nejspíš dost. Aspoň zpočátku. Proto je důležité zahánět ostych a učit se, že za na první pohled nesrozumitelnými termíny, jako „strukturální fondy“, operační programy“ apod., nemusí být nic složitějšího než je třeba ta výměna zkušeností v přípravě mladých dostihových jezdců.


V balíku peněz, které má ČR utratit v letech 2007 - 13, nejpozději 2015, bude celkem 59 miliard korun. Z toho něco přes 17 miliard na základní a střední školy, 17 miliard pro vysoké školy a 24 miliard na vzdělávání dospělých. Kromě toho má být k dispozici 68 miliard na investice, tedy na stavby a zařízení. Pro srovnání, státní rozpočet na školství se pohybuje kolem 100 miliard Kč ročně.

(Zkráceno. Celý článek najdete zde.)


Zdroj: Lidové noviny