zabývá Ladislav Šafránek:
Největším bohatstvím společnosti je vzdělaný člověk. Otázkou je, jak s tímto kapitálem hospodaříme, jaké podmínky pro růst vzdělanosti vytváříme. Jde o dvě základní linie: o individuální investici člověka, odrážející míru jeho odpovědnosti za vlastní budoucnost, a o investici společnosti, vyjadřující strukturu jejích potřeb a společenské poptávky. V obou liniích prokazatelně, i když pro veřejnost více či méně utajovaně výrazně zaostáváme za potřebami 21. století.Celý článek najdete zde.
Za jednu z rozhodujících příčin pokládám absurdní konkordát recidivy socialistického paternalismu (konservace bezplatného vysokoškolského studia byrokratickou redistribucí prostředků společnosti ve prospěch menšiny), a bezkoncepčního, téměř absolutního liberalismu (akcentace svobody volby a možnosti obsahově i časově neomezeného studia). Důsledkem je, že část populace získává pro další život mimořádnou rentu v podobě výrazně vyššího materiálního i sociálního statusu bez individuální ekonomické participace. Za druhé rostoucí plýtvání společenskými prostředky nadprůměrně vysokým podílem těch, kteří vysokoškolský diplom nezískají (trojnásobek proti Finsku). Za třetí jde o "nadprodukci" nedovzdělaných "manažerů", ekonomů a právníků, absolventů "mediálních věd" apod. při kriticky rostoucím nedostatku vysoce kvalifikovaných inženýrsko-technických kádrů.
...
Forem může být řada. Jako efektivní se jeví diferencované "odložené školné", splatné absolventem procentem z nadprůměrných příjmů. Při doplnění nízko úročitelnými půjčkami a promyšlenou komerční spoluprací vysokých škol s firmami s aktivním podílem studentů, by nenarušovalo sociální kohezi, naopak. Výrazně by se zvýšila uvážlivost při výběru studijních oborů, zájem o obory s přímou vazbou na budoucí pracovní uplatnění i odpovědné finanční chování po dobu studia.
Žádné komentáře:
Okomentovat